Příprava k obsedání
Opět po dlouhé době se vracím k tomu co jsem slíbila. Chtěla bych blíže popsat přípravu k obsedání nebo-li mojí spolupráci s Amarillou ze země před samotným obsedáním...
Jaro roku 2007 je to správné období, kdy by se mělo začít něco málo dělat a zvykat Amarillu na spoustu nových věcí. Nejdůležitější a v té době největší problém byl kobylu naučit samostatnosti a smířit se s tím, že v této době musí poslouchat pouze mě a ostatní koně zůstali v ohradě. To byla opravdu téměř z prvního pohledu nepřekonatelná překážka a opravdu ohromné boje… Každý si jistě umí představit takového typického "koňského závisláka" a když se k tomu přidá ještě hodně tvrdohlavosti, tak to pak je zajímavá kombinace a ne zrovna jednoduchá spolupráce. A taky co si to dovoluji po dvou letech flákání v ohradě s ostatními jí klidně odvádět do samoty… Občas jsem si taky říkala, jestli tyhle boje přežiji, tak to bude asi zázrak... Ale i to jsme po nějaké době velmi dobře zvládly, jen se toho nebát a dát tomu čas, spoustu, ale opravdu hromadu trpělivosti a pak už to jde docela… ;o) Když už se tak nějak dařilo být o samotě (boje přetrvávaly, když se ozval některý kůň z ohrady…), brala jsem kobylu "na ruku" v okolí statku, zámeckého parku, který jsem mohla ještě z menší části trošku využít… Pro jistotu jsem se držela v blízkosti statku a ohrady, kdyby se mi náhodou vysmekla a vzala dráhu, aby neběžela přes vesnici a tím ohrožovala dopravu a ostatní lidi, prostě by to byl velký risk ze kterého by mohl být velký malér a zbytečně… to si jistě každý umí představit.
Po nějaké době tohoto brouzdání a procházení jen tak "na ruce" jsem se rozhodla
začít s lonžováním. To bylo na jednu stranu ve prospěch kobyly, jelikož jsem měla jen možnost
lonžování na volném plácku louky vedle ohrady s ostatními kolegy ze stáda. V prvních fázích
lonžování, kdy mi teda ochotně pomohla neteř Eliška, to bylo velmi zajímavé… pochopitelně Amarilla
nechápala co se po ní chce, takže já stála uprostřed kruhu a Eliška mi kobylu vodila kolem a nebo
naopak… i to bylo celkem složité k pochopení, takže jsem tento způsob asi po dvou lekcích
přehodnotila… Jelikož jakákoliv pomoc druhého člověka mi byla téměř k ničemu, rozhodla jsem se
s výukou na vlastní triko. První lekce se dařily a byl na nás jistě zajímavý pohled. Kobyla se zastavila,
postavila se naproti mně a koukala… co jako po ní chci…? :o)) Horší pro mě bylo jí vysvětlit, že teda
má chodit kolem mě… prozatím v kroku. Nezbývalo nic jiného, než různým poskakováním, posuňky
a samozřejmě pomocí prodloužené ruky (lonžovacího biče) pochopila co se po ní chce a podařilo
se mi jí rozchodit - nejprve teda jsem s ní na kratší lonži chodila po obvodu kruhu, který jsem
postupně zvětšovala. Pak už zbývalo vypilovat i klus a zastavení na povel… No myslím, že ani
nemusím dále popisovat, bylo to opravdu zajímavé, začátky jsou občas docela sranda, pokud teda
po nějaký době zvíře pochopí, co se po něm chce... to je prostě nejdůležitější a cíl snahy a
veškerého úsilí… ;o)
Sama nevím jakým způsobem se mi to podařilo, ale teď mohu s klidem říci, že se mi to povedlo (vím, samochvála … ) a kobyla na lonži chodí a poslouchá jak "hodinky". Jediné co by se dalo vytknout je energetické nasazení a cval, který ani nepožaduji…, což ale bude a je všeobecně velký problém celkově pro naší kobylu. Prostě je asi od přírody líná a do práce se jí nechce… popravdě taky, komu se pracovat chce. ;o) Snad časem přijdu na to, jak jí lépe rozpohybovat…
Každopádně z prvního pohledu velice nelehká práce a učení se podařilo. Nutno možná podotknou, že v této době jsem s Amarillou "pracovala" pouze na klasické, nylonové ohlávce a jako velice nezbytnou pomůckou mi bylo vodítko s řetízkem... Později jsem si dokoupila ohlávku speciálně upravenou pro lonžování + lonžku a bič. V této době Amarilla ještě neměla ani ponětí co to je uzdečka a samotné udidlo… k tomu se rozepíšu příště. ;o)